Podzimní Kotyč 2018

Akce Podzimní Kotyč 2018

Místo: Kotyč

Kdy: 27.8. – 30.8.2018

Účastníci: Kotouč, Makofka, Tonda, Markéta, Filip, Toník, Krajda, Krapet, Elis, Deny, Markéta, Markétka, ???, Tihla, Lenka, Eliška

   Jednou v hospodě napadlo Kotouče, proč nezajet o zářiovém prodlouženém víkendu na Kotyč. Olina totiž nechala pořezat a naštípat skoro všechno dřevo co se různě válelo po louce. Takže tak trochu příprava na zimu. Akcička to neměla být nějak masivní taková spíše komorní včetně dětiček. Kotouč oslovil a…

   Takže ano si řeklo docela dost rodin. Krajdi, Tihlaříci, Tonda (možná to byl i jeho nápad, že chce vypadnout z Třebíče s klukama pryč) s Markétou a taky Deny s Markétou a mrňavkami. Odjezd ve čtvrtek odpo hned po práci či jak kdo může. My jsme ještě museli vyzvednout Elu ve kroužku – keyboradu cca v 17:15 a vzhledem k tomu, že jsem se domluvili s Koutučama (holky nejely), tak jsem se krásně vlezli do našeho Citróna. Já přijel z práce co nejdříve, hned jsem začal nakládat všechno co bylo potřeba jako pila, vrtačka, šrouby, hřebíky, vrtáky, pivo, rum, víno němnoško jídla dle domluvy ženských poloviček, spacáky, a trochu věcí na oblečení.

   V 17:01 vyzvedávám Kotouče Makofkou, hned se šouráme pro Elis a pak trádá na cestu. Na gůgl mapách jsem zjistil, že všechny cesty z Brna na Svitavy a hlavně u Černé hory se změnily na jedno velké pakroviště, takže jsem zvolil jinou trať. Pěkně hezky po vedlejškách z Brna přes ochoz, do Jedovnic, dále do Blanska, Rájec Jestřebí přes Boskovice do Podolí (do „lékárny“  do pr.. to je cesta) do Letovic na kruháč. Dále již standardně do Svitav a na autosraz u benzinky v Lanškrouně směrem na Čenkovice.

   Zde již na nás čekají další účastníci Tonda s rodinou a společně čekáme na Tihlaříky. Se všemi účastníky udržujeme pravidelný telefonní kontakt a tak víme o uvíznutí Denyho v zácpě a pomalé jízdě Tihlaříků.

  Přes Čenkovice se vyškrábeme na Suchý vrch, kde Kotouč našel super zkratku do Červené vody, protože na kruháči v července je to všechno směrem na Kotyč neprůjezdné a musí se obklikou přes Králiky. Už se sice smráká a tak najít správnou odbočku je trochu oříšek. Vše se zdárně vydaří a již se a odbočku zdárně najdeme a odbočíme. Zkratka je super i když na ní potkáváme auto v protisměru. Čenkovice jsou fakt rozkopaný a cesta je jak jízda na cvičáku mezi kanály. Deny dojíždí stejnou cestou s cca hodinovým spožděním.

Na Kotyči parkujeme až úplně u chaty, takže vybalování jde pěkně od ruky. Hned se taky oslavuje úspěšný dojezd. Jako první je vždy vyřešit spaní a uložení všech věcí. Děcka – je jich přesně šest se roztahují  v horním pokoji na velké posteli. Žádné s holek se nechce spát vedle kluka a tak kotouč vymýšlí oddělující bariéru. Na zemi na matracích se ukládá Tonda s Markétou. Deny s Markétou se ukládají na půdě, na gaučích v kuchyni se ukládá Petr s Lenkou a za kamnama si dvojspacáky spojuje Kotouč s Makofkou a Krajda s Krapet.

   Ačkoliv jsem všechny děcka postupně představili a chtěli ať si hrají spolu, jsou ze začátku striktně rozděleny na Holkii a Klucii. Já tvrdím, že se dají dohromady cca 11:00 v neděli těsně před odjezdem… Jak jsem se mýlil. Již v pátek dopoledne dojde k prolomení nesmělostných bariér a začínají spolu dovádět. Hrát různě hry, pošťuchovat se, „válčit“, hádat se, urážet a udobřovat, zkrátka samé dětské radosti.

Večer je taky seznamovací večírek pro dospělé, vaříme Šlancarovku, Berušku, pijeme rum i slivovici a prokládáme to pivem a vínem. Na večeři jsou vlastní zásoby a holky se předhánějí co která připravila ať je to pomazánka, jídlo či buchta. Je potřeba něco zakousnout aby ve spánku nebyl hlad. Dochází i k domluvě, co se bude hromadně vařit jako hlavní jídlo, takže nedříve bude v pátek Petrův BrGuláš s chlebem či rohlíkem, na večeři pečené maso s rýží. V sobotu jako hlavní chod jsou prstruzi a na večeři si dětičky přejí Koutoučovic palačinky. V neděli se tradičně dojídá co zbyde a vyprazdňují se všechny ledničky.

   Ráno nás probouzejí děti, že mají hlad a tak společně posnídají cereální kuličky a křupky a další takové všelijaké dobroty s mlékem. Pak se vyhrabou ze spacáků dospěláci a po snídani se nijak nenuceně vrhnou do pracovního procesu. Tonda vezme motorovou pilu a jde pořezat vyvrácené stromy za potokem, Petr s Krajdou se pokoušejí rozštípat zbylá polena v hrázce, tak aby uvolnili místo nové hradbě poskládané z naštípaných špalků. Kotouč s Denym to vyměřují za zajišťují kůly proti spadnutí. Pak se holky střídají ve stavění špalků. Krajdu s Kotoučem napadne ještě naštípat nějaké tříseky do foroty. Vyčlení si na to pěkná třísková dřívka a již jedou štípají třísky. Nakonec ji mají celou plechovou vanu. V takovém to pracovním nasazení nám uteče celé dopoledne až nastává čas oběda. Holčičky si postavili v údolí u potoka tý-pí a kluci celou dobu přemýšlely, jak jim ho zboří nebo jak provézt nějakou neplechu,… prostě se osmělovali aby po obědě objevili super hru – hru na schovku, kterou pak hráli společně. Kadibudky byly zapikávaní a schovávalo se v chatě, v okolí chaty, na stromech, na kadibudkách,… prostě všude.

   Po pátečním obídku (Peťův BrGuláš) jsem si chvíli oddechli a pak jsem vyrazili na společnou procházku do lesa s nemalým cílem pokusit se nasbírat nějaké houby. Tihla si vzal dokonce i hledačku, ale pípací nastavení měl jenom na drahé kovy, železo, a směska kovů, ale nic o houbách,… Ovšem jen jsme vyšli na cestu, tak našel starou podkovu. To jistě symbolizovalo, že budeme mít štěstí. To jsme měli, protože po nevýrazných prvních nálezech se zadařilo a hub přibývalo až jsem museli uvolňovat obsazené místo košíků plechovkovými pivojontovými nápoji. Jak tak procházíme les, najednou Kotouče s Makofkou napadlo, že cesta zpátky bude ve znamení vzpomínek na tábor Kotyč 2018. Žádné z přítomných dětí si tento tábor nepamatuje, protože buď bylo ještě v plenkách nebo na „houbách“. Při vyprávění Makofky, Kotouče nebo Denyho jsem si úplně živě dokázal představit co se asi dělo. Kdy a kde byl boj s rytíři, kde byl zakopaný poklad, jak probíhala bitva s OrloSupem…

   Po návratu se část vrhla na čištění hub a další pokračovala ve zpracování dřevní hmoty. Večer byl hrázek docela plný, ale naštípaného dřeva byla stále velká hromada. No nic Kotouč rozhodl, že se postaví další hrázek, ale to až v sobotu. Jako před-večeřový chod jsme měli jednu praženici z hub (Makofko jaký to byly houby?) bez vajec – chystala to Markéta od Tondy, a pak druhou praženici z hub s vejci. Mňam, mňam to byla dobrůtka. Ten večer to ale nebylo všechno na jídlo, protože podzim byl v plném proudu, tak k tomuto období se vážou i krásné táboráky s opékáním buřtů a klobásek. To jsme taky zrealizovali, zároveň jsme se v nastávajícím sychravém podvečeru i docela pěkně zahřívali jak vnitřně, tak i u ohně. Kdo měl chuť, opékal buřtíky, ochutnával Kotoučovu spirálu či Krajdovu chobotnici. Sice bylo plánováno jako hlavní chod na večeři pečené kousky masa s rýží pro opravdové hladovce.

   Krásný večer se protáhl do ještě delší noci, kdy se u ohně hrálo na kytaru a zpívalo do brzkých popůlnočních hodin.

   Sobotní ráno bylo ve znamení pokračování dřevní práce a Kotouč s Krajdou měli za úkol obstarat pstruhy, kteří byli plánováni jako první z obědových meníček. Přebytky z předchozích dnů byly jako meníčko číslo dvě. Pstruhy jsme s Kotoučem koupili na starém známém místě, dokonce jsme se ocitli přímo u zabijačkových prací, které pořádal pan od pstruhů se svojí rodinou. Na nás si však čas udělal a tak jsme měli čerstvě vylovené a vyvrhnuté pstruhy. Kotouč se rozhodl nás všechny pohostit a tak po návratu začal pracovat na přípravě oběda.

   Tonda s Markétou se rozhodli zpracovat haldu větví u místa, kde obvykle rozděláváme oheň. Větve řezali motorovkou rovnou na cca 30-40 centimetrové polínka a skládali je  mezi dva stromy. Čímž vznikl krásný hrázek. Mělo to spoustu výhod, dřevo bylo zpracované a dalo se rovnou přikládat do ohně, zároveň hrázek chránil před větrem a taky mokré dřevo mohlo vysychat. No vymysleli to hezky.

   Mezitím měl již Kotouč připraven prostor pro grilování pstruhů. Gril to byl skládací z pálených cihel a s roštem z nerezu. Bylo potřeba nejdříve griloviště pořádně roztopit, pak proměnit hořící dřeva na žhavé uhlíku a na těch pěkně udělat pstruhy.

   Pstruhy ochutnali snad nakonec všichni. Na ty co ryba nezbyla v dostatečném množství, tak se mohli dokrmit pečenými kousky masa s rýží. Zkratka hlady jsem nemohli za žádnou cenu trpět a to ani kdybychom chtěli.

   Všechny děti se již důvěrně zdali a tak si společně užívali volného času. Občas se nám je podařilo zapojit i do pracovní činnosti, ale nebyla to nutná podmínka. Hlavně že našli společnou řeč a mohli si tak užívat prodloužený víkend bez nudy. Nejoblíbenější hra našich dětí tak stále zůstávala Káďoschovka. Dokonce je napadlo i vylézt na kadibudku a pikača zapikat přímo ze její střechy. Byla to ohromná švada a bavili se i dospělí nad vynalézavostí dětiček.

   Večer se trochu více ochladilo, takže jsem se rozdělili na skupinku u venkovního ohýnku a na skupinku v kuchyni. Zde totiž Kotouč začal smažit svoje vyhlášené palačinky. Dětičky sámo palačinky milují, takže si na ně dávali všechno co bylo na stole připraveno: nastrouhaná tatranka, nutela, šlehačka i zakysaná smetana, marmeláda, kakao,… Po dětech se palačinkami nacpali i dospělí. Večer se hráli společenské hry nebo se zpívalo na Kytaru u ohně. Děcka zaujala i hra na otázky, kdy si jeden nejdříve vybere druhého a otázku si nalosuje z krabičky. Ten si svoji odpověď opět nalosuje opět z krabičky, pak si vybere dalšího, komu položí novou otázku. Tak se to opakuje, dokud se nevyčerpají všechny otázky. Tažením otázek a odpovědí z krabičky způsobuje velice kuriózní situace.

   Na dobrou noc Kotouč vyprávěl dětem hororový Kotyčovský příběh o strašlivém kohoutovi (Kykyrykýýýýý) a některé děti vystrašil tak, že třeba naše Ela nechtěla spát sama a tak se uprostřed noci probudila a vlezla si za námi do spacáku.

   Neděle je již ve znamení rychlé dodělávky co zbylo ze soboty, dojídání všech zbytků jídel a hlavně se uklízí a chystá na odjezd. Tonda potřeboval vyrazit co nejdříve, takže někteří kotyčovníci ještě spali, když Tonda, Markéta a děcka byli dávno na cestě domů. Jako druhý nás opustil Deny s Markétou a mrňavkami a nakonec Kotyč opustili společně Kotoučči, Krajdi a Tihlaříci.

   Co říci závěrem? No že to zase byla po dlouhé době móóóc hezká Kotyčka.