Narozky Apríláka a Květňáků

Termín konání: 7.5.2008 - 11.5.2008

Jednou z velice pravidelných akcí konaných během roku je oslava narozenin lidiček narozených v květnu a v poslední době se k tomu přidává i náš jediný aprílák (Pečolík nerozen na apríla). Takže i letos byla tato akce vyhlášena.

Rozeslání pozvánek jsem dostal na starosti já, takže jsem je rozeslal více jak s měsíčním předstihem a přesto se mi již nějaké vrátili s omluvou, že už na ten termín mají něco domluvený. Jak je to možný? Vždyť tuto akci pravidelně pořádáme na jeden z prodloužených květnových víkendů, tak abych strávili hodně času pospolu a mimo města v přírodě. Jo asi nejlepší místo v tomto období se mi jeví pečolíkovic chata v Horním Studenci. Každý tam již byl a dobře ví co ho tam může čekat a jaké to tam může být. Letos ještě bylo objednáno super počasí, takže akce naplánována na prodloužený víkend od 8.5. – 11.5. byla předurčena ke skvělému zážitku.

Jak jsem již psal, naplánoval jsem akci na termín 8-11 května a oslavenci byli Pečolík, Krajda, Melich, Klusina. Dříve náš bývalo více, ale nějak další květňáci přestali jezdit. Jen pro zajímavost, kdo další je narozen v květnu: Čubrmajda, Čárka, Wosheg, Sluncin, Kejml, Iveta. Ježíši já vždy zapomenu, že i jedno z „mých“ dětí je narozeno asi tak 24 hodin po mě – Natálka.

Tak jsem si i rozdělili co každý z nás na akci zajistí. Pečol Chatu, Melich žvanec, Já pivko, samo každý mohl dovézt co chtěl a nemusel mít strach, že si to zase odvezl domů. U pečola na chatě je možné vařit, opékat nad ohněm, grilovat, udit a spoustu jiných možností jak tepelně a konzumně zpracovávat nejen potraviny. Ještě jednu zvláštnost měla akce a to tu, že jsem „udělali“ nové dvířka do udírny a bylo potřeba je nainstalovat a udírnu s nimi pořádně vyzkoušet. Takže každý ještě mohl a taky dovezl ingredience na uzení.

Tak nějak jsem zanedbal upozorňování, že se daná akce blíží v domnění, že každý ji má zapsanou ve svém kalendáři. Ještě jedna věc se stala, ukončil jsem svůj desetiletý pracovní poměr v BMT a od 1.5. jsem začal pracovat v nové práci – Lear Corporation s.r.o. ve Vyškově. Takže úplně poslední týden před vypuknutím akce jsme nikomu nic neposílal. Pouze Pečolík mě upozornil na uzavírku ve Žďáře, Krucemburku a Ždírci a sám poslal velice podrobný návod, jak se daným místům nejlépe vyhnout a neuvíznout či najet spoustu zbytečných kilometrů.

Svůj příjezd nahlásilo spoustu lidiček, někteří sice pouze na jeden den, jako aby nás všechny viděli ale nemohli nebo nechtěli zůstat vícero dní. Někteří odřekli svoju účast na poslední chvíli. Nakonec to vlastně byla taková větší komorní akce za účasti Krajdovců bez dětí, Kotoučovců, Pečolíkovců, Bruzlů s jedním dítětem, Melichovců se všema dětmi.

A ti co chtěli přijet alespoň na chvíli poklábosit, setkat se s ostatními, ukázat jak ji rostou děti nebo prostě jen tak, tak ti se na akci trousili v průběhu pátku a soboty. Takže budeme-li počítat obrat lidiček kteří se akci podíleli musíme výčet rozšířit o Jiříkovce s dětmi, Čárkovce s dětmi, Meldův brácha se svou kočkou a další na které jsem zapomněl.

Z toho vyplývalo, že na noc nás bylo přesně tak akorát do chaty a nikdo nemusel stavět stan i když někteří ho sebou měli. Ve stanu spali pouze Meldův brácha a jeho družka a ráno byli pěkně zmrzlí. Ono totiž v noci bývalo docela kosa a mrzlo až praštilo.

Zato přes den nám krásně svítilo sluníčko a tak jsem si ten super prodloužený víkend docela dobře užívali. Nejdříve bylo potřeba zabudovat do udírny nové dveře, toho se zhostili Kotouč s Krajdou a Pečolem, když mezitím holkii připravovali něco na zub do udírny. Sešlo se spoustu sýrů různě kořeněných a různých kombinací, tak třeba se salámem, s hermelínem, s opraženou cibulkou, s kořením i bez. To všechno včetně nějakých klobásků a salámků na uzení pak bylo společným úsilím umístěno do udírny a vyuzeno.

Dveře se osvědčili a splnili svůj hlavní účel – zamezit nechtěnému úniku drahocenného kouře nechtěnými otvory. A aby uzeníčko probíhalo v co nejoptimálnějším prostředí.

Samozřejmě jen co jsme to doudili, hned jsem to i začali konzumovat. Protože čeho bylo na akci dostatek, tak to bylo jídla a jídla a alkoholu. Jako vždy došlo pivo, takže jsme museli jet ještě dokoupit. Pak to již vyšlo tip top. Pivo bylo totiž tentokrát objednáno ne v sudu ale ve flaškách a bylo objednáno hojně druhů z pivovaru Bernard.

Tak jak jsme si užívali přes den volna, tak jsme i večer pokračovali v zábavě. Hraní na kytary, zpěvu, konzumaci jídla a pití. Noční zábavu moc popsat nemůžu, protože vždy v tom nejlepším usnu J.

Na sobotu bylo nachystáno opékání kusu pořádného masa z prasete. Všechno se to tedy točilo na rožni a kolem něho. Naštěstí bylo opravdu krásné počasí a nebylo potřeba chystat něco na zakrytí.

Co dělali děti? No jejich nejoblíbenější zábava byla lození na stromy a pak ještě přetahování se o jediného kluka (Tomáška) mezi Náťou a Kačkou. Nejdříve to vypadalo na dvojici Tomáš Náťa, pak Kačka Tomáš, to se zvrtlo na Kačka a Náťa a že zbijí Tomáška ale nakonec jsme jim to rozmluvili dostatečně na to, aby si hráli všichni tři dohromady.

Další zábavou byly kola, která jsme si dovezla. Udělali jsme velký cyklistický peloton a vyrazili na tour de Ždírec po turistických značkách, po silnici, pěšinách až lesních cestách. Dohromady jsme najeli tak 10 km. Cestou jsme viděli hodně místních pamětihodností a zajímavostí, například polovypuštěný koupaliště, které je známé tím, že tam pravidelně chodí žáby snášet svoje vajíčka a pak od tam vylézají nové žabičky. Viděli jsem tam i mloky, dřevěného vodníka, který nad vším dohlížel.

Kola jsme taky využili k nákupu v místním supermarketu. Koupili jsem hlavně čerstvé rohlíčky na kterých jsme si pak při snídani pochutnali, dále sirup, protože dospělí ho v noci vypili jako tu nejlepší kombinaci s alkoholem. Úkol zněl jasně: „koupit bezinkový sirup.“ Bohužel nebyl splněn a koupil se obyčejný pomerančový. Ten již vydržel všechny naše pijácké nájezdy.

No a akci jsme zakončili tím, že v neděli jak jsem odjížděli jsme se ještě zajeli podívat do skanzenu na nedaleký Veselý Kopec. Návštěva skanzenu byla hlavně poučná pro dospělé. Opět jsem viděli, že naši předci byli velice chytří a vynalézavý v řešení různých životních situacích. Třeba tím, že měli hnůj uprostřed dvora v teplem z hnoje vyhřívali stáje a pokoje pro služebnictvo. Dokonce je tam i domeček ve kterém se narodila Pečolíkovic babička. Stojí tam dodnes. Taky nás uchvátilo stavení, které bylo ze své polohy párem volů otečeno a posunuto z původní pozice.

Takže závěrem hodně zdaru, krásné vzpomínky a více takových vydařených akcí.

Krajda