Kaprun 2008

Tak jsme se pro ukončení letošní zimní sezóny rozhodli vrátit tak trošku k tradici a ukončili jsem ji společným zájezdem na Kaprun. Tradičně jsme vždy měli tak trochu problémy s dopravou, zda vlastní nebo využít autobusu. Většinou jsme pak jeli autobusem a to buď přímo z Brna nebo z Prahy, kam jsme se museli všichni dopravit. V Praze byl pak sraz u "Koně" a dále společně na odjezd.

Letos však padla volba na rychlost a tak jsme jeli po vlastní ose a vlastníma autama. Bylo to tak trochu omezení, protože se řidič nemohl účastnit "pařeb", když ostatní byli závislí na jeho přívozu, odvozu a dovozu na/z sjezdovky, na/z Kaprunu. No ale tohle omezení jsme postoupili za cenu rychlejšího dopravení na místo a z místa, z důvodu volnosti v pohybu a nezávislosti na autobusu.

Domluvilo se nás: Kotouč, Makofka, Pečolík, Melda, Bruzliovci (Zdeněk a Ilča), Závisláci (Peťa a Olga), Čubrmajdovci (Alena, Mirek), Ovar(Švára), Gabča a její kámoška Efča a kamarád Honza (alias Pavel z Vídně). Dále bylo jasno že pojedou i nějací Chebáci, pravděpodobně Majk-Benži, Dajk,...Já jsem dlouho zvažoval jestli jet či nejet a moje první rozhodnutí bylo nejet. Nakonec ale odpadl Melda a já jsem tedy nakonec jel a nelituji toho. Ještě odpadla Ilča Bruzlovka kvůli nemoci.

Takže doprava byla vlastní, předem byli dáni pouze šoféři (Pečolík, Závislák, Bruzli) a k nim se museli přiřadit ostatní lidi. Dopadlo to tak, že jsme jeli ve třech autech ve složení těchto posádek:

Společně se všemi ostatními jsme měli sraz až na místě. Chebáci dokonce vyrazli již v pátek odpoledne a tak trávili noc z pátka na sobotu již v místě ubytování. Všichni ostatní jsme vyráželi v noci (zhruba tak kolem 2 ráno) tak aby jsme byli mezi 8 - 9 hodinou na místě na parkovišti před lanovkou, kam zároveň dorazil i autobus s ostatními účastníky zájezdu. Zde nám vedoucí zájezdu rozdal potřebné instrukce a permice.

Osádka Pečolíkova vozu měla sraz v Třebíči a vyráželi jsme za deset minut dvě z Třebíče směr Jindřichův Hradec, České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz, Salzburg, Kaprun,... Cestou jsme nezažili nic nepříjemného, jen samé příjemné věci, jako třeba to, když nám cestu křižovalo stádo srn. Podařilo se mi je vyfotit. Ale vzhledem k naprosté tmě nejsou zvířátka moc vidět. Pouze v záři blesku jim zasvítila očička,... :-)

Poslední zastávku na Českém území jsme měli na benzince v Dolním Dvořišti a pak již šup do "šengenu" a tradá blížíme se k našemu vysněnému cíli - Kaprunu. Aby nám cesta rychleji ubýhala, většina posádky usnula. Řidič sámo ne! Já se probudil asi tak po třech hodinách spánku a pak jsem již sledoval cestu kudy vedla. Těsně před Salzburgem se probudil i zbytek posádky a dál jsme se již všichni věnovali okolní krajině a cestě. Absolvovali jsme tu cestu již bezpočetněkrát, ale popré jsme ji viděli z auta a zdálo se mi, že je to jaksi takové více autentické, protože v autobuse jsem většinou spali skoro až na místo určení. Krom jednoho menšího zaváhání jsem při použítí zkraty (to aby jsme se vyhnuli Zell am See) a na jednom kruháči jsem odpočili po "Kaprun štrase" přímo po vedlejškách do Kaprunu. Projeli jsem zkrz město a dále odbočili na parkoviště pod Kitzsteinhorn.

Na parkovišti jsem čekali až dorazí autobus z Prahy, kterým měli přijet ostatní účastníci zájezdu a kde byl i pan Ryšavý, která zájezd zajišťoval po stránce technické. Od něj jsme vyfasovali permanentky a mohli jsme se vydat vstříc sněhovému dobrodružství. Kdo to na Kaprunu nezná, tak je nejdříve se dopravit kabinkovou lanovkou do výšky asi 2100 m, odkud se pak dá na jednotlivé sjezdovky dostat buď opět kabinkou nebo sedačkovými lanovkami. V podstatě až úplně nahoře v místě věčného ledu a sněhu nejsou sedačky ani kabinky ale kotvy. Tak jako vždy bylo potřeba udělat základní tábor, kde jsem se vždy sešli, když jsem měli pauzu na pivko, jídlo nebo jen tak.

Pro zahřátí jsem si dali naši standardní jízdu dvakrát sedačkou a pak přímo dolů až tam, kde nás vyklopí naše první kabinka. Docela dlouhá a příjemná trasa. No a pak to již začalo, musíme dát „kotel“ a tak jsem ho dali, nebyl tam sice prašan, ale i tak to bylo naprosto fantastické. DO „kotle“ jsme vzali i nového člena – Ovara. Který sice zapadl do díry při přechodu z volného svahu na sjezdovku, ale jinak byl nadšen tak jak mi.

No a dále už to bylo jenom nahoru na kopec a pak dolů dozkopce. Sice jsem zkoušeli i nové sjezdovky, ale nakonec vždy zvítězila naše stará osvědčená trať, kterou můžeje jezdit skoro popaměti. Samozřejmě jsme nevynechali ani náš tradiční tunel s prověřenou hláškou „Pozor schod!“ alias „Kris got“. Po východu z tunelu jsem přišli na vyhlídku. Na vyhlídce to každý den stašně foukalo až to bylo hodně nepříjemné až vtíravé. Ti odvážnější se nevraceli tunelem zpátky ale tady osedlali svoje prkno či prkýnka a vyrazili na sjezdovky. Na začátku se nám vždy strašně líbily „snowboardské vlny“.

Letos nám náramně vyšlo počasí. Bylo nesmírně krásné až kýčovité počasí. Obloha bez mráčků, sanšajn prostě paráda. Sice byl chvílemi velký a nepříjemný vítr, ale v konečném důsledku bylo počasí úplně fantastické. Docela jsem se i přismahli, protože nikdo nebyl připraven až na tak enormní příliv slunečních paprsků. „Nejhorší“ počasí bylo až poslední den, to se totiž zatáhlo a foukal velice nepříjemný vítr. Vyvrcholilo to při odjezdu, kde se počasí změnilo natolik, že začalo i pršet. Ve výškách samo sněžit.

Po každodenním ježdění jsme byli ubytováni ve stejné ubytovně jako vždy. První večer jsme chtěli pořádně zapařit, ale výsledek byl takový, že už to nebylo tak dlouhé a žhavé jako v předchozích letech, ale mělo to více komorní atmosféru. Samozřejmostí byly kytary, garmoška, zpěv a halekání. Druhý večer jsme vyrazili do bazénu do Kaprunu v domění, že budeme mít slevu na permici. Což jsem neměli a bylo nám nabídnuto výhodně si koupit permanentku do bazénu na tři dny za 12 euro místo jednoho vstupu za 7,5 euro. Výhodné to bylo, ale my jsme chtěli jít do bazénu jen tento večer a ne ještě další dva. Bazén byl prázdný, kromě nás tam byli už jen nějací Slováci a snad 2 či 3 páry jiných cizinců. K dispozici byla i horká pára. Relaxace v bazénu byla naprosto super a docela se nám to i líbilo. No a po relaxaci jsme chtěli tak trochu zapařit, jenže chebáci byli někde na toulkách a nepřicházeli a nepřicházeli, my jsme mezitím byli ve společenské místnosti a snažili se propojit Kotoučovu videokameru s televizí. Avšak všechny naše pokusy ztroskotaly, jednak jsme neměli dálkové ovládání, jednak jsme asi pravděpodobně neměli ani potřebný propojovací kábl. Takže jsme to vzdali a věnovali se jiné zábavě.

Pro rozdělení ubytování jsme dostali pouze tři klíče od pokojů pro čtrnáct lidiček. Byl to trochu oříšek, protože jeden pokoj byl pouze dvoulůžkový a na ten se moc nikomu nechtělo, každý se ho dobrovolně vzdával ve prospěch jiných párů. Nakonec ho vyhrál Říháček. Zbytek lidiček se rozdělil do dvou šesti lůžkový pokojů. Ty už jsme využívali i v předchozích letech, takže jsme je velice dobře znali. Sice nejdříve samostatné jednotky byly umístěny na manželské postele ale tohle nedopatření jsem rychle vyřešili a pak už páry spaly na manželských postelích a nepáry měli samostatné postele.

Letošní Kaprun byl tak trochu jiný než ty ostatní. Večer se totiž nepařilo tak neurvale a dlouho až do rána jako v předchozích letech, ale večer hodně lidí radši vyšlo na procházky do okolí. My jsem si třeba vyjeli do Kaprunu do Bazénu a když jsem se vrátili po koupání, tak jsem teprve začali s veselicí. Kotouč druhý den natáčel spoustu záběrů na kameru a tak jsme si je chtěli prohlídnout. Zkrátka se podívat jak vypadá naše jízda, nikdy jsme neviděli sami sebe ale vždy vidíme ty druhý. Připojení na televizi se nezdařilo ani po hodinovým úsilí, takže z toho nakonec nic nebylo.

Celkové hodnocení akce musí být vynikající, nenacházím nějaké vážné neřešitelné problémy nebo závady, které by způsobili celkové otrávení ze strávený doby. Zvláštní dík patří hlavně řidičům, kteří nás bezpečně dovezli tak i zpět, neusnuli a nás pasažéry nechali klidně spát spokojeným spánkem. Z doslechu se mi doneslo, že jediný vážný problém byl v autě řízeným Říháčkem, ale prý se to vyřešilo ke spokojenosti většiny,…